Pyramida jako „hyperkomunikační zařízení”
Rusové tvrdí a prokázali, že prehistorické pyramidové stavby a
některé topologické formy pyramidálního charakteru obecně
mohou sloužit jako „hyperkomunikační zařízení”, a to díky unikátnímu
přirozenému „anténnímu systému”, kterým disponují.
Přenos informace neprobíhá prostřednictvím vlny, alias prostředím
klasické fyziky, ale prostřednictvím tzv. „okamžité červí díry”.
Zcela jistě hluboké a vyčerpávající vědecké práce na toto téma mi
samozřejmě poskytnuty nebyly, ale dozvěděl jsem se, že v roce
2009 v měsíci listopadu byla prováděna série praktických pokusů,
kdy byl paprsek dat (asi hodinový hlasový projev) nasměrován
do slunečního systému hvězdy Proxima ze souhvězdí Kentaura
(nejbližší hvězda vzdálená, tuším, 4,2 světelného roku). Paketa
dat byla do cílové zóny doručena přesně za 0,28 vteřiny a odražené
echo bylo přijato zde na Zemi přesně za 0,56 vteřiny (cesta
signálu tam a nazpátek). Prakticky to znamená, že komunikace
mezi Zemí a oblastí Proxima Centauri by mohla probíhat
v reálném čase. Ale to není zdaleka všechno. Pro tento experiment byl použit
prototyp pyramidy o velikosti 2,38 metru. Přičemž dle akademických
výpočtů lze tímto způsobem komunikovat až do vzdálenosti
28 světelných let, kde by zpožďovací efekt dosáhl hodnoty asi 3,8
vteřiny. Samozřejmě je zjevné a Rusové se tím vůbec nijak netají,
že ve hře je zcela jiný model fyziky, než na jaký jsme doposud
zvyklí a o který se doposud opíráme. Einsteinovský model se
velmi brzy zjevně stane historií, nyní začínáme hovořit o hyperdimenzionálním
modelu fyziky. Podrobnosti na toto téma nemám
pochopitelně k dispozici. Rusové ale zároveň říkají, že do
dvou let se lidstvo o jejich výzkumu dozví veškeré podrobnosti
mimo strategické informace důležité pro národní bezpečnost.
Sdělili také, že pyramidové objekty lze tzv. „energeticky propojit
do sítě”. Objevili přitom devět funkčních způsobů tohoto propojení.
Pyramidové objekty v zasíťované podobě jsou schopné své
„hyperkomunikační účinky” kapacitně mnohonásobně rozšířit.
Vše je spojeno se vším a to platí i na tento materiál, který se vám
budu snažit předat co nejrychleji, a to i z toho důvodu, že ho považuji
za velmi zásadní.
Ruští vojenští vědci zjistili, že jedněmi z mnoha pyramid, které
byly součástí globálního systému hyperkomunikace a které byly
zapojeny do specifické světové konfigurace, byly tzv. „zigguraty”,
které se začaly objevovat především v oblasti středního východu.
Bylo zjištěno, že tyto pyramidy byly vyrobeny podle jakéhosi předchozího vzorového modelu, který tu zanechala mimozemská
civilizace Anunnaki.
Toto je velmi zajímavý moment, neboť jsem měl možnost přeposlat
na toto téma dotaz kříženci Ambar Annati. S poměrně velkým
překvapením mi informace pocházející z ruských vojenských
kruhů byla potvrzena s tím, že některé ze staveb jsou
funkční dodnes, ale že nikdo ze současných žijících obyvatel na
naší planetě neumí s tímto zařízením zacházet.
Pro ruské vojenské vědce byl jako prototyp výzkumu přidělen
ziggurat boha Marduka, viz obr. níže. Zjistilo se, že mnoho
komponencí uvnitř pyramidy bylo vyrobeno z kovu a celá pyramida-
ziggurat sloužila jako unikátní teleskopické zařízení. Pouze
pro upřesnění dodávám, že původní ziggurat boha Marduka byl prakticky zcela zničen,
ale dochovaly se přesné plány v poměrně dobrém stavu, podle kterých byla tato stavba rekonstruována a pak přidělena armádním vědcům k výzkumu.
Pyramida byla složena z mnoha (zřejmě dvaceti) výškových vrstev či stupňů. Tyto vrstvy měly schopnost se posouvat, resp. vysouvat a zasouvat.
Uprostřed byla energetická čočka, takže díky pohybům jednotlivých
vrstev docházelo automaticky ke změně ohniskové vzdálenosti,
a tím i ke změně generátorových schopností zařízení. Konfigurovat
celou pyramidu prý dokázala i jedna jediná osoba. (viz
obr. vpravo dole).
Čočku uprostřed z technologického hlediska zastupoval soubor speciálně vybroušených křišťálů. Ve skutečnosti nešlo o přírodní
krystaly, ale o výbrus několika obrovských amorfních kamenů
plaveného křišťálů do velmi specifického tvaru. Tyto křišťály pak
byly sestaveny do velmi specifické konfigurace, tak aby energetická
čočka plnila přesně svou úlohu. V dobách ještě pozdějších
byl v místě čočky v horní části pyramidy přítomen lentikulární
výstupek. Základem fungování tohoto druhu pyramidy byl specifický vibrační parametr 
operátora (což byl vybraný jedinec,který měl oprávnění manipulovat s tímto zařízením). Ve hře byla velmi čistá a přesně stanovená biologická frekvence operatéra. Samotná komunikace byla prováděna prostřednictvím generování vizuálních nebo ryze mentálních představ a prostřednictvím klasické telepatie, přičemž pyramidové zařízení dokázalo zesílit potenciál dané mentální informace o několik řádů a v
prakticky nulovém čase přenést takovou informaci na jiné místo
do vzdálenosti 28 světelných let od naší sluneční soustavy.
Zjistilo se také, že ziggurat se stal jakýmsi prototypem pro pozdější
stupňovité pyramidy „mayského charakteru”, které jsou
mimo jiné rozšířené i po celé Evropě, viz objev stupňových pyramidových
komplexů v Srbsku v bývalé Jugoslávii. Asi bych měl
ještě doplnit, že dalším významným objevem ruského výzkumu
bylo zjištění, že pyramidové stavby s hladkými bočními stranami
zcela ojedinělým způsobem stimulují biochemické vazby v
lidském těle, které mají schopnost s ohromující účinností blokovat
vznik a rozvoj rakovinových onemocnění. Na závěr této pasáže bych chtěl upozornit na publikaci „Architektura,
mystika a mýtus” od výzkumníka Williama Lethaby, který
mimo jiné popisuje tzv. „ziggurat Borsipa”, což je v podstatě obnovený
Nebúkadnesarův ziggurat. Lethaby ve své knize dokonce
překládá i jeden z nápisů na pyramidě:
„Já jsem obnovil a zdokonalil „Borsippův div “. Chrám ze sedmi
oblastí světa. Zvedl jsem ho z cihel a pokryl mědí “.
Ano, „pokryl mědí”. Toto je velmi důležitý faktor nápisu, který
jednak dokládá přítomnost kovu v prostředí zigguratu, a tak
podporuje teorii ruských vojenských vědců ohledně nutné přítomnosti
jistých kovů v pyramidě, tak aby tento prostředek mohl
naplno fungovat, a pak tu máme ještě další postřeh, a to je vliv
konfigurace kovu mědi s topologickým designem na mrtvou
tkáň, resp. tkáň postiženou rakovinovým onemocněním.
První experimenty tohoto typu prováděl již kdysi dávno kabalista,
vystupující pod pseudonymem „Enel”, jeho pravé jméno bylo
Michail Sarjatin (1883-1963). Tento člověk jako jeden z prvních
prováděl přímo v Egyptě výzkum jdoucí tímto směrem a zkoumal
existenci vlivu pyramidového designu s přítomností mědi na
tkáň postiženou rakovinou. V ruských virtuálních knihovnách lze
nalézt množství materiálu o podivuhodných aktivitách Michaila
Sarjatina.
výňatek z knihy Projekt Gilgameš od Valerije Uvarova